Historie skupiny Proty boty

 
Původní název skupiny byl Cyranovy boty. Tuto skupinu založila v roce 2001 Věrka Bělehrádková pod Střediskem volného času Lužánky a vedla ji do roku 2006. Cyranovy boty se začaly rozrůstat, a tak vznikla ještě skupina Rytmodivadla a skupina tanečníků. V té době se také pro integrovanou skupinu Cyranových bot vžil název Integra, který je mezi lidmi známý dodnes. V roce 2006 přebrala skupinu Jitka Semotamová. Se skupinou vytvořila několik inscenací a založila festival Tanec a handicap, který existuje dodnes a věnuje se právě integrovenému tanci. V roce 2010 pak začaly působit ve vedoucí pozici skupiny Kateřina H. Hanzlíková spolu s Jitkou Mozorovou. Jitka měla na starosti hlavně technickou taneční přípravu, Kateřina potom realizaci představení. Jitka po třech letech ze skupiny odešla, aby se zase v roce 2016 vrátila jako lektorka a tanečnice. 
 
 

Podzim 2015

Integrovaná taneční skupina Cyranovy boty se po několikaleté spolupráci se Střediskem volného času Lužánky osamostatňuje a vydává se svým vlastním směrem pod novým názvem Proty boty. Jako kdysi Cyráno slavnostně prohlásil: „Svůj širák odhazuji v dáli," tak i my, plní vděčnosti za všechno co dosud máme jako taneční soubor za sebou, odhazujeme svou minulost a vydáváme se na novou cestu.

Přečtěte si celou pohádku o tom, jak šly Boty do světa

Tisková zpráva pro média zde

 

Podzim 2018

Proty boty zakládají dětskou integrovanou skupinu, kterou vedou lektorky Jitka Mozorová společně s Kateřinou Hanzlíkovou. Dětská integrovaná skupina se stejně jako skupina dospělých tanečníků skládá z dětí se znevýhodněním a bez něj. Skupinu tvoří děti od 6 do 15 let. 

Pohádka: "Jak šly boty do světa"

V jedné malebné vesnici, která se nalézala uprostřed údolí mezi kopci pokrytými překrásnými listnatými lesy, žil jeden starý, ale tuze šikovný švec. Ten švec uměl ušít boty všeho druhu se spoustou možných i nemožných variací.  Uprostřed červnového slunečného dopoledne u něho zabouchal na vrata mladý tovaryš Janek, pocházející z Horní Lhoty u Černého lesa a starého ševce úpěnlivě prosil, aby ho vyučil svému řemeslu. Stařec chvíli váhal, ale nakonec přece jen svolil.

Janek byl velmi šikovný a tak do dvou roků ovládal vše, co ho mistr naučil. Bylo tomu tak dobře, protože stařec začal chřadnout a tak se rozhodl, že předá mladému Jankovi svou dílnu a bude si plnými doušky užívat ze svou stařenkou podzimu života.

Jankovi se práce moc dařila a za nedlouho se stal nejvyhledávanějším ševce ve svém okolí. Dokonce i samotný pan král si u něj nechal ušít několik párů střevíců. Janek brzy náramně zbohatl. A jak už to tak ve světě bývá, stouplo mu to do hlavy. Začal si pořádně užívat svého bohatství. Každý den chodil po muzice a na práci už neměl čas. Jednou odpoledne odešel na veselku a dlouho se nevracel. Uplynul jeden den, druhý, třetí. Potom přišla zima, pak jaro, po něm léto. Najednou začal podzim a Janek stále nikde. Jeho dílna zpustla. Všude bylo spousta prachu a pavučin. Novým botám, dřevákům a střevíčkům, i těm co čekali na opravu, bylo tuze úzko. Jednoho dne se rozhodli, že už nebudou na Janka čekat a vydají se do světa. Nemohli však otevřít dveře, proto utvořili velký ovál. Rozpočítali se a v jeden okamžik se rozeběhli proti nim. RAZ, DVA, TŘI, TEĎ! Rozrazili je a vydali se na cestu. Zbyla po nich obrovská spoušť. Vzali s sebou i tři tretry, které neměly nikoho do dvojce, ale to vůbec nikomu nevadilo. 

Byl krásný barevný podzim. Cesta po měkkém barevném koberci s listí byla příjemná a veselá. Některé boty byly už děravé, tak při každém kroku hezky mlaskly. Každá měla jiný zvuk, záleželo, z jaké byly kůže. A přitom společném mlaskání vznikala taková veselá melodie, která se všem moc líbila. Postupně si tu melodii začaly pobrukovat a vznikla tato písnička.

Proty boty do roboty,

na pole i do světnice,

děláme velké šlápoty,

doklapem k vám do vesnice.

Tam se chvíli usadíme,

a všechny vás roztančíme.

Když tak vandrovaly krajinou, všem kdo je viděl a slyšel, se moc líbily. Již nikdo nehledal ševce Janka, aby je opravil. Boty dokonce spojovaly i největší nepřátele, jenž spolu celá léta nepromluvili. A od té doby je všechny vesnice v celém kraji chtěly mít na své veselce, a proto se stále říkalo: "Skočte pro ty boty!"

Zazvonil zvonec a pohádky je.....konec ☺?

 

Kontakt

Kudy k nám?

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode