Historie skupiny Proty boty
Podzim 2015
Integrovaná taneční skupina Cyranovy boty se po několikaleté spolupráci se Střediskem volného času Lužánky osamostatňuje a vydává se svým vlastním směrem pod novým názvem Proty boty. Jako kdysi Cyráno slavnostně prohlásil: „Svůj širák odhazuji v dáli," tak i my, plní vděčnosti za všechno co dosud máme jako taneční soubor za sebou, odhazujeme svou minulost a vydáváme se na novou cestu.
Přečtěte si celou pohádku o tom, jak šly Boty do světa
Podzim 2018
Pohádka: "Jak šly boty do světa"
V jedné malebné vesnici, která se nalézala uprostřed údolí mezi kopci pokrytými překrásnými listnatými lesy, žil jeden starý, ale tuze šikovný švec. Ten švec uměl ušít boty všeho druhu se spoustou možných i nemožných variací. Uprostřed červnového slunečného dopoledne u něho zabouchal na vrata mladý tovaryš Janek, pocházející z Horní Lhoty u Černého lesa a starého ševce úpěnlivě prosil, aby ho vyučil svému řemeslu. Stařec chvíli váhal, ale nakonec přece jen svolil.
Janek byl velmi šikovný a tak do dvou roků ovládal vše, co ho mistr naučil. Bylo tomu tak dobře, protože stařec začal chřadnout a tak se rozhodl, že předá mladému Jankovi svou dílnu a bude si plnými doušky užívat ze svou stařenkou podzimu života.
Jankovi se práce moc dařila a za nedlouho se stal nejvyhledávanějším ševce ve svém okolí. Dokonce i samotný pan král si u něj nechal ušít několik párů střevíců. Janek brzy náramně zbohatl. A jak už to tak ve světě bývá, stouplo mu to do hlavy. Začal si pořádně užívat svého bohatství. Každý den chodil po muzice a na práci už neměl čas. Jednou odpoledne odešel na veselku a dlouho se nevracel. Uplynul jeden den, druhý, třetí. Potom přišla zima, pak jaro, po něm léto. Najednou začal podzim a Janek stále nikde. Jeho dílna zpustla. Všude bylo spousta prachu a pavučin. Novým botám, dřevákům a střevíčkům, i těm co čekali na opravu, bylo tuze úzko. Jednoho dne se rozhodli, že už nebudou na Janka čekat a vydají se do světa. Nemohli však otevřít dveře, proto utvořili velký ovál. Rozpočítali se a v jeden okamžik se rozeběhli proti nim. RAZ, DVA, TŘI, TEĎ! Rozrazili je a vydali se na cestu. Zbyla po nich obrovská spoušť. Vzali s sebou i tři tretry, které neměly nikoho do dvojce, ale to vůbec nikomu nevadilo.
Byl krásný barevný podzim. Cesta po měkkém barevném koberci s listí byla příjemná a veselá. Některé boty byly už děravé, tak při každém kroku hezky mlaskly. Každá měla jiný zvuk, záleželo, z jaké byly kůže. A přitom společném mlaskání vznikala taková veselá melodie, která se všem moc líbila. Postupně si tu melodii začaly pobrukovat a vznikla tato písnička.
Proty boty do roboty,
na pole i do světnice,
děláme velké šlápoty,
doklapem k vám do vesnice.
Tam se chvíli usadíme,
a všechny vás roztančíme.
Když tak vandrovaly krajinou, všem kdo je viděl a slyšel, se moc líbily. Již nikdo nehledal ševce Janka, aby je opravil. Boty dokonce spojovaly i největší nepřátele, jenž spolu celá léta nepromluvili. A od té doby je všechny vesnice v celém kraji chtěly mít na své veselce, a proto se stále říkalo: "Skočte pro ty boty!"
Zazvonil zvonec a pohádky je.....konec ☺?