Kronika Proty boty

Zalistujte v naší kronice! Pečovat o ni bude člen skupiny Proty boty Milan Zeman a dozvíte se od něj, kde všude skupina Proty boty byla a co tam zažila, informace ze zákulisí apod. Tak pěkné počtení ;) 

Lipnice nad Sázavou - Quijotova šedesátka 2017

 

Deštivá LIpnice

První tři dny v září patřily integračním uměleckým projektům na festivalu Quijotova šedesátka v Lipnici nad Sázavou. První zkušenost s tímto festivalem už má za sebou i náš soubor Proty boty, který předvedl své dvě ukázky ze své tvorby.

Trénink před odjezdem do Lipnice jsme měli na sklonku prázdnin, kdy jsme se sešli v našem brněnském divadle Barka v Králově Poli. Domluvili jsme se na všem podstatném, co se týče organizace přepravy a vyzkoušeli, s čím se budeme prezentovat.

V pátek v průběhu celého dne se náš soubor po částech dopravil do Lipnice. Jsem odborníkem na autobusové i vlakové spoje, a tak jsem byl velitelem první výpravy. Odjezd byl plánován o půl jedenácté dopoledne. Nakonec jsem se na stanovišti náhradní autobusové dopravy před budovou vlakového nádraží setkal pouze s Milou. Měla s námi jet i Kačka a její dvě malé ratolesti. Před odjezdem došla zpráva, že ten spoj nestihnou a pojedou následujícím. Přidává se k nim Vlado a poslední možný spoj využívá Jíťa. Po pracovních povinnostech usedá do auta zbytek posádky – Petra, Dominika a Janička. Jako doprovod poslední zmiňované jsou Pavel a Lenka. Hurá do Lipnice! Jak vidíte, není to vždy jednoduché vše sladit. A to ještě Kačka netušila, jaké překvapení pro ni chystáme na sobotní ráno.

Původní plán byl, že zůstaneme na celý víkend a pojedeme společně v neděli během dne. Počasí nám nebylo moc nakloněné a po celý pátek vydatně pršelo. Spoje z Lipnice nebyly tak četné a věděli jsme, že první spoj jede v sobotu brzo ráno. Jak si dokážete domyslet, strhla se řetězová reakce a téměř všichni se rozhodli odjet ihned druhý den ráno. Vím, nebylo to moc korektní vůči ostatním, kteří zůstali po celý víkend.

Na místo jsem s Milou dorazil kolem půl jedné odpoledne. Po chvilce hledání jsme našli organizátory akce, kteří nám ukázali prostory, kde budeme večer vystupovat. Při hezkém počasí je amfiteátr otevřený a pro každého je to radost vystupovat v takovém krásném prostředí. My tu možnost bohužel neměli při postupující studené frontě s vydatným deštěm. O tohle působivé místo jsme nakonec nepřišli. Organizátoři udělali vše, aby zastřešili scénu a mohlo vše proběhnout podle programu.

Program festivalu začal pohádkou Kouzelný hrnec loutkoherce Marka Vojtěcha, hudbu do znakové řeči nám svým tancem rukou přetlumočila skupina Hands Dance. Svým dílem přispěl i brněnský soubor Divadla Járy Pokojského.

Kolem osmé večerní bylo jeviště naše. První minuty patřily mé improvizaci s berlí, ke které se postupně přidala Mila s Jíťou a vše zakončila Jíťa s Peťou a Janičkou. Po potlesku vystoupily ještě Domča a Jíťa se svým duetem… Co k tomu říct? Tanec se musí vidět, prožít... Je těžké ho jen tak popsat.

Po našem vystoupení jsme měli domluvenou večeři od vstřícných pořadatelů. Večerní program zdaleka ještě nekončil. V místním kostele jsme si poslechli šansony Máši Kubátové za doprovodu Adama Kubáta a poté balady Aldy Makovce

Na internát, kde jsme přespávali, jsme se dostali kolem půlnoci. Již kolem šesté hodiny ráno už někteří vstávali a vydali se na cestu zpátky do Brna. Spolehnout se na budík na svém mobilu nejde, tak děkuji ostatním, že jsem nezaspal. Měli jsme odvoz do Světlé nad Sázavou, kde nám jel vlak do Brna. Cestovala s námi i Dominika na vozíku. Byl to opravdu nevšední zážitek vidět průvodčí ve vlaku i řidiče v autobuse. Nakonec se vše zvládlo a před desátou dopoledne jsme dorazili do Brna.

      

 

Kontakt

Kudy k nám?

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode